Cestování

Nový blok - dvojitým kliknutím zde, zahájíte úpravu bloku...

Podstatně aktuálnější je toto:

http://mrkvicka-cestovani.blogspot.com/2011/11/plan-me-aktualni-cesty-do-indie.html

A zde je zpráva z cesty psaná v internetové kavárně v Puri:

Zdravim vsechny!
Konecne jsem se dostal dostal k funkcnimu a levnemu internetu, tak napisu nejake povidani ze sve cesty.
Budu to psat na rychlo a co mne zrovna napadne, takze se predem omlouvam za slohovou a gramatickou uroven {az se vratim, tak to chci prepsat poradne a obohatit net nejakym cestopisem].
Zacnu od konce: dojmy z Inde mam dosti nadprumerne. Cetl jsem mnoho hruz, co mne tady potka, ale zatim se jenom malo potvrdilo:
- zadne davy otravujicich deti a zebraku, pouze riksaci jsou obcas doterny
- 90% lidi se tady ke mne chova vstricne, nenavist a pokusy o okradani jsou vyjimecne
- o trochu mensi bordel a spina, nez jsem cekal
- venkov, mimo zastavbu je naopak jeste upravenejsi nez u nas, protoze tam lidi velmi peclive pecujou o sva policka
- chudobu tady clovek vidi spise kdyz si uvedomi, kolik asi takovej prodavac brambor s vozikem za den vydela, ale zadne umirajici lidi na ulici ani beznohe deti jsem nevidel

Do Vidne jsem dorazil bez problemu. Odlet taky bez problemu. Prvni cast cesty do Ammanu jsme za tu cenu leteli dokonce nejakym luxusnim letadlem i s televizi u kazdeho sedadla.
Z priletu do Delhi jsem mel docela hruzu, protoze hledat v 5 rano v totalne neznamem meste, bez penez dopravu do centra neni zadny prijemny zazitek. Nastesti jsem se v letadle seznamil s dvema cechy, kteri si pokusne pres internet dohodli v Delhi ubytovani i s odvozem z letiste a tak jsem se k nim pridal. A opravdu tam cekal jakysi kluk s ceduli a fungovalo to. {timto se chci omluvit skupine s kterou jsem byl domluven, ze se v Delhi na letisti setkam, ale to vyresim soukrome].
Hned na zacatku cesty jsem okusil pravdepodobne nejvetsi nebezpeci, ktere na cloveka v Indii ceka a to dopravni nehoda. Kluk, ktery ridil vrak s kterym jsme jeli do hotelu, vypadal tak na 14 let a jel proste jak magor. Behem 20ti kilometrove jizdy jsme asi trikrat to tesne ubrzdili nekolik desitek centimetru od auta, ktere nam tam vjelo.
K teto problematice se ale jeste nekolikrat vratim. Zatim to uzavru takhle: panbuh ochranuj toho, kdo bude poukazovat na moji nezodpovednost, ze jsem jel do Indie bez ockovani a pak zvesela nasedne do naprosto nechranene cykloriksi rizene negramotnym, polopricetnym clovek, ktery vi, ze tak jako tak zemre ve 40ti letech a v klidu se s nim necha vest v naprostem chaosu stejne "odpovednych" lidi.
Dojeli jsme do ctvrti Paranghaj jeste za tmy a je pravda, ze kdyz nas vedli tmavou ulickou mezi spicima bezdomovcema do hotelu, tak nemit naprostou jistotu, ze se jedna o proverenou zalezitost, tak bych se docela bal.
Mel jsem naspech {zbyvaly posledni dva, tri tydny nez se sestitisicovky zasypou snehem] a tak jedine, co jsem chtel udelat bylo vymenit penize, kouknout se po nejake mape a zaridit si bus do Manali.
To se mne podarilo uz na ctvrtou hodinu odpoledni, takze jedine v cem muzu v Delhi zhodnotit je ze doporucuju tam chodit v pohorkach, protoze jinak mate velkou nadeji, ze si vrazite neco do nohy a chytnete do toho infekci.
Koupil jsem si levnejsi tridu a byly tam furt nejaky problemy {Delhi jsme opustili az nekdy ve 20 hodin], protoze proste druhej autobus nebyl. Nakonec jsem na tom ale vydelal, protoze jsem jel "prvni tridou" za cenu toho levnyho listku {cenovy rozdil skoro 100%]
Dojezd do Manali byl v pohode. Je to obrovsky rozdil, kdy clovek odjede z Delhi do lesnateho mestecka ve 2 tisicich metrech, kde je nadherny vzduch a teplota akorat.
Protoze jsem mel naspech, tak jsem hned pote, co jsem se vyspal zacal hledat dopravu do Lehu. Zaridili mne to primo v hotelu a za mirny priplatek jsem si koupil jedine misto vepredu v mikrobusu a ukazalo se, ze to byl velmi dobry tah. Jelo se minibusem pro asi 11 lidi a cesta byla opravdu dobry zazitek. Vyjizdelo se ve 2 v noci a v Lehu jsme byli ve 20 hodin.
Cela byla tak nadherna, ze se to neda popsat a nebylo to tak drsne, jak jsem ocekaval. Clovek po case otupi a prestane se vzrusovat tim, ze autobus je neustale 10 az 50 centimetru jednim kolem od mnohasetmetroveho srazu. Nejvice narocne je na tom to, jak vlastne 10 hodin cisteho casu poskakujete na sedadle. V podstate je to sportovni vykon. 5 hodin pred koncem cesty jsme dorazili na ono slavne sedlo {asi 5350 metru], ktere je dle pozadavku cestovnich kancelari a indicke vlady pro ucely rozvoje turistickeho ruchu druhe nejvyssi na svete. Je docela mozne, ze prave protest proti tomuto demagogickemu vylevu ze strany ridice byl pricinou, ze jsme na tomto unikatnim miste zcela nesmyslne zastavili jenom asi na tri minuty oproti obvykle pulhodine a ja si to tam nestih skoro ani vyfotit. Musim dodat, ze jsem tam nebyl vubec aklimatizovanej a zadny silnejsi pocit z velke vysky jsem nemel. Potom jsme uz pokracovali do Lehu a to co predved ridic je po 18ti hodinach jizdy pochopitelne, nikoliv vsak omluvitelne. Zaverecnych asi 60 kilometru, ktery uz vede po relativne rovne a rychle silnici jsme projizdeli snad stovkou vsechny vesnice, ktere byly totalne zaplnene, autama, lidma, riksama, dobytkem, odpadkama a vsemi moznymi prekazkami. Ridic sice umel ridit velmi dobre, ale v podstate stacila drobna chyba kohokoliv a poborili by jsme nekomu dum. Polovina autobusu jen sokovane zirala, druha polovina spokojene pospavala, jako by se nic nedelo. Zrejmne se pred cestou nechali ockovat nejen proti vsem druhum zloutenek, embrii a streptokoku, ale take proti Japonske encefalitide a zejmena vztekline.
No skutecne oficialni organy doporucuji vsem Japonskym turistum cestujicim do CR na nekolik desitek hodin, aby se nechali ockovat {mimo jine] proti Klistove encefalitide. Zrejmne to bude tim, ze ty klistata v kerich kolem Staromestskeho namesti zijici patreji mezi nejzakernejsi z nejzakernejsich.
V Lehu jsem se ubytoval a zacal se aklimatizovat a chystat se na jeden z hlavnich cilu me cesty a to Stog Kangri 6120. Bohuzel v Lehu neni signal a s internetem je to tam taky spatny - je pomalej a stoji tam 40 korun na hodinu, coz je na indicky pomery velmi mnoho {rekrodne levny internet na ktery jsem tady narazil byl za 3.80 koruny] a tak se mne uz nepodarilo kontaktovat skupinu cechu s kterou jsem byl domluvenej, ze se s nima v Lehu setkam {oni tam leteli] a pripadne polezou se mnou.
Za dva dny jsem tedy na stog kangri vyrazil a bohuzel to v podstate uz na zacatku vzdal. Nejdrive jsem se dozvedel, ze je tam potreba permit, ktery se mne nechtelo ani zarizovat ani platit a potom, kdyz jsem tam prijel, tak jsem zjistil, ze nejsem aklimatizovanej, ze lizt tam samotnej neni moc rozumny a hlavne se mne uz ani nechtelo. Chtel jsem se podivat aspon do Base campu, ale i to jsem nakonec vzdal a tak jsem dosel k prvnimu obcerstveni a odtamtud jsem se vratil zpatky do Stoku. Vubec toho ale nelituju, protoze jsem se tam ubytoval v peknem vesnickem staveni {40 korun], kde jsem se seznamil jednak se zajimavymi majiteli a jednak ze skupinkou Izraelcu s kteryma jsem si vymenil dost zajimavych zkusenosti. Zvlastnosti je, ze Izraelci, Cesi, Norove a Svycari tvoreji asi polovinu vsech turistu, kteri se v Indickych horach pohybovali.
Jinak co se tyce tech turistu, tak ja o mne zname, ze se snazim dusledne vyhybat mistum, kde jich je hodne, ale v Indii jejich spolecnost celkem vitam. Jednak si mam s kym popovidat, protoze od mistnich po nekolika dnech akorat clovek slysi porad to same a dalsi vyhoda je, ze tam kde jsou turisti, tak tam je sice citelne draz, ale je tam vyber {A KONKURENCE] levnych hotelu, lidi tam jsou mnohem chapavejsi, kdyz clovek neco chce, velky vyber jidel, jidelni listky v anglictine atd.
Je pravda, ze leh je jimi temer zamoren, ale chci poprit informace, ze je taky zamoreny spinou a odpadky. Mne naopak temer sokovalo, jak zejmena v zahradnich ctvrtich clovek nenarazi na papirek. Jo a ten udajne zasnvinej Indus je bahno z tajicich ledovcu.....
Kdy uz jsem nakous ty ceny, tak musim potvrdit informaci z pruvodce, ze Indie je jednou z nejlevnejsich zemi na svete a ze kdyz se ocitnete nekde uplne mimo turisticke a nakupni oblasti, tak muzete byt sokovani, jak je tam levno. Jeste se k tomu vratim, ale uvedu par nahodnych prikladu:
280 kilometru osobnim vlakem - 26 korun. 760 kilometru lehatkovim vlakem s mistenkou ve snesitelne kvalite, kde se da uplne v pohode jet a prespat - 120 korun, hlavni jidlo {zelenina, kousek masa + ryze] v zapadle ladacke vesnici nebo na slumovem predmesti Kalkaty - 8 az 15 korun, dvouluzkovy pokoj se sprchou a zachodem po vyjednani ceny pro mistni - 20 az 30 korun za osobu, misticka vyborneho krajeneho ovoce od poulicniho prodavace - 2 koruny {bohuzel za hranici veskere hygienicke prijatelnosti], 6 kilometru od nadrazi do centra cykloriksou - 8 korun]. Napriklad ostrihani u holice, pokud zaplatite stejnou cenu jako mistni stoji kolem 5ti korun. To same napriklad masaz hlavy, kterou velmi doporuciju {tusim, ze v Praze to stoji v lepsim kadernictvni od 200 vejs?]. Naopak velmi drahy je tady benzin {20 korun] a nechapu, jak si jej pri mistnich platech vubec lidi muzou dovolit koupit]. K platum a vubec chudobe lidi se jeste dale vratim.


Po mem "uspechu" na Stog Kangri jsem si zaridil permit do Nubra Valey. Samotne udolu neni nic moc zajimavyho, jak jsem byl svym predcestovatelem varovan, nicmene cesta do nej vede pres, dle aktualni politicke situace v Indii nejvyssi sedlo Khardung La na svete a tak jsem si aspon tam uspokojil sve potreby po vyskovych rekordech. Jednak jsem dojel do vysky cca 5550 metru autobusem, coz je nejvyssi misto na svete kam to lze {skutecnost, ze se da do takove vysky dojet verejnou dopravou povazuju za hodnotnejsi vec a kdyby to tak vsude i psali, tak by to nebyl vymysl]. Ze sedla jsem se pokusil vylezt na vyhlidnutou horu kousek od sedla, ktera sice nevim, kolik meri, ale mam temer jistotu, ze vice nez mnou pozadovanych 5700 {muj dosavadni rekord byl 5650] Dle tvrzeni vojaku ma 20 tisic stop, coz je pres 6 tisic metru, ale to je blbost. Nakonec jsem se tam nedoskrabal, nicmene jsem aspon nasel SPRAVNOU cestu, kudy tam vylezu az se budu vracet z Nubry zpatky.
Pokusil jsem se aspon prespat na tom sedle v one unikatni vysce, ale bohuzel to bylo zakazany a nepodarilo se mne vojaky ukecat, abych tam moch prespat, prestoze se uz stmivalo.
Vydal jsem se pesky smerem do udoli a asi po dvou hodinach chuze, behem ktere jsem obchazel nekolik vraku zritivsich se dzipu nakladaku mne zastavil nakladak. Dovezl mne do North pole nebo jak se to jmenuje, coz je jednak check point a jednak aklimatizacni stredisko pro vojaky chystajici se na sluzbu na Siatchenskem ledovci {z turistickeho hlediska pro mne vyznamny kandidat na nejzajimavejsi misto na svete]. Tady se uz po nekolikate projevila pohostinnost mistnich obyvatel, kdyz mne policajt velici onomu check pointu nechal zadarmo prespat v policejni ubytovne.
Kdyz mne rikali, ze jsme v 5ti tisicich metrech, tak jsem tomu neveril. Nicmene kdyz jsem usinal, tak jsem mel v podstate poprve z celeho pobytu vetsi zdravotni problemy s vyskou a druhy den jsem si precetl udaj na ceduli 16 tisic stop, tak uz verim, ze se to opravdu tem 5ti tisicum blizilo. Takze aspon "spaci" rekord......

Vzhledem k tomu, ze to pisu uz skoro mesic, tak zrychlim
Druhy den jsem pokracoval do toho udoli Nubry. Byl jsem pred cestou varovan, ze budu zklamany a je pravda, ze tam zas nic tak zvlastniho neni. Snad krome opustene Gompy na skale, kde jsem byl jediny turista a setkal jsem se tam se zajimavym mnichem, ktery to tam obhospodaruje.
Ale to unikatni misto za tim sedlem a na puli cesty za Sichaensky ledovec stoji urcite za to navstivit.
Cestou nazpatek jsem prespal opet na tom checkpointu, jak jsem byl jiz domluven {tentokrate ale za poplatek v zavrene restauraci] a dalsi den jsem se vratil na Khardung pass.
Tam jsem nejrive po ctrvrte potkal Francouze v dzipu, ktery jsem den predtim trikrat nahodne stopnul. {v Nubra Valey jsem jel autobusem akorat jednou, ale zato na strese a byla to nadhera] a pak jsem se vydal na mnou vyhlidnutej kopec. Vojaci tvrdili, ze ma 20 tisic stop, coz je pres sest tisic, coz je blbost, a podle nejlepsi mnou videne mapy je to 5760, ale oboje je asi spatne. V kazdem pripade podle prevyseni nad sedlem minimalne 5700 ma urcite a to je to, co jsem potreboval.
Vzhledem k tomu, ze jsem uz znal cestu, tak jsem se tam asi za hodinu a pul vyskrabal {tady musim dodat, ze pri mem prijezdu na sedlo byla docela slusna snehova vanice].
Nahore uz bylo polojasno a byla to proste nadhera - vyhled 200 kilometru a hlavne konecne poprve na vsechny strany. Prestoze jsem byl uz plne aklimatizovan, tak tam bylo docela dost citit ta nadmorska vyska.
Po necele hodine kochani se vyhledy jsem se vydal na cestu nazpatek. Prvni cast, ktera byla napul lezeni po skale byla v pohode.
A pak prislo to, na co cele zastupy skodolibcu jiz leta cekaji a malem se mne konecne vymstila zase moje nezodpovednost v tom, ze chodim po horach sam.
Lezl jsem castecne skalnatym sutoviskem dolu a obema rukama jsem se chytil takoveho vysokeho, placateho kamene, ktery vypadal pevne {dalsi vec, kterou jsem trestuhodne zanedbal bylo to, ze na namrzly svah zacalo prazit slunce a kameny se zacali pohybovat] a chtel se spusit niz. Sutr se samozrejmne uvolnil a spolecne se mnou a s druhym asi 100 kilovym sutrem zacali padat. Ja jsem pad tela z asi metru a kousek instiktivne ukociroval celkem dobre. Ovsem obe nohy mne zustaly mezi dvema valicimi se balvany. Jenom jsem v tom zlomku sekundy bezmocne sledoval zaver a modlil se, aby to dobre dopadlo.
Leva noha sice zustala zaklinena mezi balvany ale byla jenom pomlacena. Druha dopadla hure, behem padu ji sutry sevreli. V prvnich sekundach jsem se tam akorat svijel v bolestech, byl jsem v soku, ale presto jsem byl v podstate stastny. Nohu jsem mel pres botu a ponozku na jedne strane prorazenou skoro az na kost a na druhe strane to sice nebylo do krve, ale modrina tam byla potom take velika, nemohl jsem s ni hybat a prsty jsem skoro necitil ale presto jsem tusil, ze nic zlamaneho ani rozdrceneho nemam. A tusil jsem to spravne!
Nechce se mne ani domyslet, jak strasne to mohlo dopadnout, kdyby mne ten 100 kilovy sutr spadl plnou vahou napriklad na koleno. Strasna predstava, jak se snazim ho nadzvednout z rozdrcene nohy a pak se plazit k silnici a volat o pomoc.
Kdyz jsem vydoloval druhou nohu z pod sutru, tak porad jeste v soku, ale jinak zcela opravnene v dobre nalade jsem spechal dolu, protoze jsem predpokladal, ze ta prava noha napuchne tak strasnym zpusobem, ze bude temer nepouzitelna {to se nakonec nestalo]. Na sedle jsem si vyzvedl uschovany batoh a kulhajice se vydal pesky na 39 kilometrovou cestu do Lehu. Mel jsem ale velke stesti, protoze asi po 5 minutach se mne podarilo stopnout auto.
Dalsich par dni jsem stravil v Lehu lecenim nohy a pochutnavani si na mistnich dobrotach. Mimo jine jsem navstivil take Alchi a gompu Linkir. Kdo chce, necht si to vyGoogli.

Bohuzel situace v Kasmiru se definitivne vyvinula tak, ze jet tam sam by bylo nerozumne {svuj dil nezodpovedneho chovani jsem si vybral uz na sedle] a tak jsem si zakoupil listek na Indicke csad pro odjezd z Lehu stejnou cestou, jakou jsem prijel, konkretne do Keylongu. Cesta opet velmi zajimava - na nejvyssim sedle jsme zastavovali kvuli snehove bouri a posledni cast vedla pres hory, ktere byly novym snehem zasypany zcela.
Po prespani v Keylongu jsem se vydal do oblasti Spity. Protoze oba ranni autobusy mne ujely, tak jsem to zkusil stopem. Byl to docela zazitek, protoze na ceste do Kazy {150 kilometru, 8 hodin jizdy] jsou na mape oznaceny ctyri vesnice, coz jsou ovsem ve skutecnosti vzdycky tak dva domky a nebo jenom kulna, takze nakonec jsem za nadherne mesicni noci poprve prespal venku, cehoz jsem rad.
Dalsi den jsem dojel do Kazy a odtamtud do unikatni vesnice Kibber {mozna nejvyssi elektrifikovana a po silnici pristupna silnice na svet - Indicke organy to slovo "elektrifikovana" ve svych propagacnich materialech "zapomneli"], kde jsem chtel stravit nekolik dni.
To se taky tezko popisuje ta atmosfera sedet pri zapadu slunce na terase hotylku ve 4200 metrech, koukat se na zasnezene ledovce a pochutnavat si na mistnich specialitach. Navic vedle je tam dalsi vesnice, ktera byla spojena pouze lanovkou, ktera vedla snad pres 500 metru hlubokou rokli, ale to je samo na dlouhe vypraveni.
Proste jsem si druhy den udelal prochazku po okoli a dva dny a noc stravil sam v horach. Na one prochazce jsem se vyhlidl zjevne velmi vysokou horu na kterou jsem dalsi den lezl.
Opravdu nevim, co si mam myslet o {plne gramotnych] mistnich lidech, kteri zijou napul z turistickeho ruchu a pri tom nejenomze nikdy nevideli mapu, ale kdyz jsem se snazil z nich vydolovat informace ohledne vysky a nazvu mnou vyhlidnute hory, tak jsem zjistil, ze ani poradne nevi, ze tam nejaka je. Nakonec jsem z nich vydoloval nazev o kterem jsem pak zjistil, ze je nazvem vseobecne znameho sedla, pres ktery vede trekova trasa. Ty lidi proste vubec nepochopili, ze se nekdo je schopen ptat na takovou "zbytecnost", jako nazev hory na kterou celej zivot cumeji {a ze nekoho takova vec muze zajimat].
Dalsi den jsem se vydal nahoru. Cesta byla tentokrate bezpecna, ale zato jeste drsnejsi nez jsem predpokladal. Mel jsem v planu, ze pujdu tak dlouho dokud budu moct a dokud se mne nebude chtit spat. Byl uplnek a naproste jasno {za zhorseneho pocasi by bylo nemozne, pri mnozstvi informaci, ktere jsem mel, vubec tuto akci udelat], takze jsem pomalu kracel az do pulnoci. Nejvetsim problemem byla zima. Moc nemrzlo a vitr byl minimalni, ale presto kdyz jsem se rano probudil, tak jsem se klepal zimou opravdu priserne. V noci se mne podarilo dojit v podstate asi necelych 150 vyskovych metru pod vrchol {kdybych to vedel, prespal bych na vrcholu].
Pokud mate nekdo pristup k NORMALNI mape, zkuste mne, prosim zjistit, kde jsem to vlastne byl. Jedna se o velmi vysokou horu, ktera je vzdusnou carou priblizne 15 kilometru severo-severo-vychodne od obce Kibber. Ma takovy dlouhy hreben, pres 1 kilometr a kousek od nej je velmi spicata a nadherna hora, ktera by mohla byt Shimla 7000 {jestli se to potvrdi, tak tahle hora je vysoka minimalne 6400!].
Za svitani jsem vylez na hory, kde jsem hozeni po dlouhem hrebinku stravil asi 2 hodiny. Opet 200 kilometru vyhled na vsechny strany.
Bohuzel nevim onu vysku, protoze ani GPS jsem s sebou nemel.
Soude ale podle strasneho prevyseni, ktere jsem sel z Kibberu, prevyseni nad ostatnima horama a toho, ze jsem tam mel docela problemy s dychanim usuzuju, ze jsem onech 6000 tisic dosahl. A je dost mozne, ze i o neco vice a ze ve vysce 6 tisic metru jsem spal.
Sestup zpatky byl nudny a zdlouhavy, ale kdyz cloveka ceka tepla voda a jidlo, tak to jde.
Dalsi den jsem se vratil do kazy.
Stopnul jsem auto s profesionalnimi fotografy odkudsi ze stredni Indie, kteri by mne mohli na zaklade prilozenych fotek kvalifikovane odpovedet, kam jsem to vlastne vylez, ale bohuzel kontakt na ne zustal v batohu, kterej mne byl pozdeji ukraden.
V Kaze jsem si vyridil povoleni, kterej je potreba pro prujezd a navstevu Horniho Kinauru, dalsi den dojel do Taby a dalsi do Nako.
Tady se musim zminit o silnicich. Mel jsem informace, ze tady tato cast je nejhorsi ze vsecho a ze tam jde opravdu o zivot. Tohle nemuzu potvrdit. Na nekterych usecich opravdu autobus jede nekolik centimetru od propasti a opravdu tam smrt zcela realne hrozi, ale neni sebevrazda tam jet. V nekolika okamzicich jsem se opravdu bal, ale v zadnou chvili jsem nepremyslel nad tim, ze z autobusu vystoupim a radsi pujdu dva dny pesky.
Vesnice Nako samozrejmne nadhera {400 metru nad rekou], ale vyskytli se tam dva obvykle problemy, bohuzel oba naraz
1] Chytli mne tam strevni potize a to docela velke, protoze asi pul dne jsem mel dost vysokou horecku.
2] Zacalo prset coz tam vzdycky znamena zavaleni silnice s nekolikadennim prerusenim provozu + vypnuta elektrina a veskere zasobovani

Takze takhle jsem se tam z toho pomoci zasoby leku a slane polevky 3 dny dostaval. Hlavne jsem se bal toho, ze se to zhorsi a ja budu potrebovat doktora, protoze v teto situaci by to byl problem {ona ta silnice byla relativne prujezdna nakonec, ale nikdo neznal presny rozsah zavalu a taky by se blbe nekoho premlouvalo, aby tam se mnou jel v dobe, kdy tam padaji balvany na silnici].
V Nako jsem byl ubytova v jednom takovem nelevnem hotelu jeste s jednim Tchaivancem s kterym jsem se se predtim seznamil. Ten tesne pred zacatkem deste odjel autobusem a ja tam zustal. Nejdrive mne nechteli dat ani slevu, pretoze jsem rikal, ze mne je zle nemuzu se prestehovat, ale kdyz zjistili, ze mne opravdu zle je, tak mne i prinesli ruzne caje, zjistovali toho pripadneho doktora celkove byli velmi ochotni.

Ctvrty den se mne udelalo vyrazne lepe a konecne prestalo prset a tak jsem se rozhodl, ze pujdu dolu pesky a budu stopovat pripadna auta. Byla to velmi prijemna cesta a jedine, co mne ji kazilo bylo zvysene riziko padani kamenu. Po asi 8 kilometrech chuze jel mym smerem dzip, ktery mne zastavil a v kterem byl shodou nahod majitel toho zarizeni, kde jsem spal. Jeste jel zkontrolovat stavbu jakesi elelktrarny, ale v kazdem pripade jsem mel dopravu do "okresniho mesta" luxusne a zadarmo.

V onom meste jsem i prespal. Byl jsem tou dobou uz 4 tydny v pousti a tak se mne tam libilo, protoze tam uz zasahuje monzunove pasmo a bylo tam mnohem zeleneji.
Mel jsem tam docela zajimavy zazitek s jablkama. Rostou tam nadherne a jsou jich tam obsypany cele stromy. Samozrejmne jsem je chtel kostnout nacez jsem se postupne dovtipil, ze tam maji stejnej system jako s cajem v Darjilingu. Ty nadherny jablka tam vsude peclive nakladaly do vyvoznich krabic, ale v kramech meli pouze druhou jakost respektive skoro zadny.
Mel jsem tedy dve moznosti bud jit najake ukrast, coz je blby jednak vuci tem lidem a jednak by tam z toho mohl byt docela problem a nebo obchazet zahrady a za "uplatek" to od nekoho koupit.
Nakonec se mne to podarilo na prvni pokus, ale dotycny trhac byl neochotny, zjevne mel strach a rek mne at hned tu zahradu opustim.
Takze jsem nakonec s sesti peknymi kousky schovanymi pod bundou sel pres celou vesnici a prestoze jsem je koupil, tak jsem mel pocit, jak kdyz pasuju kradeny drogy a mozna by na me tak bylo i nahlizeno.

Uz jsem mel zimy plny zuby {zmenil jsem plan - puvodne jsem chtel byt v horach az do konce rijna a do "dolni" indie se podivat az v zaveru pobytu, az tam nebude tak strasny vedro] a tak jsem dalsi den dostopoval postupne az do skutecne vetsiho mesta {nazvy z hlavy nevim], odkud zrovna odjizdel nocni autobus az do Shimli. Na autobusaku jsme se setkal se skupinou Izraelcu, ktera jela stejnym smerem a tak jsme tu dobrodruznou jizdu absolvovali spolecne. Je to sice asi 120 kilometru, ale cesta trvala 12 hodin. Cestou jsme trikrat menili autobus, protoze jsme museli prechazet pesky zavaly. Ten nejvetsi {o kterem bylo i v televizi] byl asi pul kilometru dlouhy a prechazet po nem v noci bylo nejen zajimave, ale docela i nebezpecne.
Do Shimli jsem dojel v 5 rano a hledani hotelu nebylo nic prijemneho. Vetsina byla tou dobou zavrena a kdyz se mne tam chopil jeden z dohazovacu ubytovani a vedli mne temnyma uzkyma ulickama, tak jsem mel docela strach z prepadeni {v Indii poprve].
Nakonec jsem ale nasel ubytovani dobre. Shimla je taky nadhera, hlavne to centrum s pesi zonou na hrebeni kopce sirokeho jako bezne Krkonosske hrbety. Bohuzel vlackem jsem odtamtud nejel, protoze mel vyluku prave kvuli tem zavalum. V Shimle jsem take vubec porve v Indii videl takove veci jako zebracka lezici s nahatym ditetem na hromade odpadku na uvnitr velmi frekfentovaneho silnicniho tunelu, metr od silnice. V horach {a jak nyni zjistuji, tak kdekoliv na venkove] se takoveto veci vubec nevyskytuji a kdyz pominu "cerne" skladky za mesty, tak ty vesnice jsou v podstate stejne ciste jak u nas.
Dalsi den jsem sjel do vedra a smogu hlavniho mesta Panjabu.
Meli tam sice vynikajici ovocne koktejly, ale to je asi tak vsechno pozitivni z toho mesta, protoze jsem tam stravil akorat dve hodiny bezvyslednym hledanim levneho hotelu.
Bylo to v Indii v podstate poprve, kdy jsem mel takovy problem. Vetsinou bylo sehnani ubytovani otazka 10 minut a jedine na cem bylo treba ztracet cas bylo vyjednani nizsi ceny.
Nakonec jsem to vzdal a nechal se riksou odvezt na nadrazi. Mel jsem informace, ze shaneni listku na vlak je doslova peklo a vzhledem k tomu, ze jsem nevedel nic, tak jsem zvolil na mape jakesi mesto smerem na Varanasi tam si koupil listek. Ten byl sice skoro zadarmo, ale kdyz jsem nastoupil do vlaku, tak jsem samozrejmne zjistil jednak, ze chci sleeper class a jednak, ze chci jet mnohem dal {abych nevystupoval z vlaku ve tri rano].
Vlezl jsem tedy do vyhlidleho vagonu a pokousel jsem se tam domluvit s pruvodcim, aby mne listek vymenili, coz pri Indicke administrative samozrejmne neslo.
Nakonec se mne tam ujalo asi 5 lidi a v dalsi velke stanici mne slozite zaridili koupeni potrebne jizdenky.
Opet se mne tady potrvdil opak toho, co jsem cetl v mnoha cestopisech a knizkach a to, ze Indove chteji na cloveku akorat vydelat.
K pokladne se mnou bezeli dva nadrazaci, kteri byli na ceste domu a zcela nezjistne mne koupili spravny listek, na spravnem miste a bez fronty a jeste se mnou pak bezeli kolem celeho vlaku, aby mne ukazali, kde sedim. Chtel jsem jim za tu ochotu vnutit nejake penize, ale protoze jsem naskocil do rozjizdejiciho vlaku, tak jsem to uz nestihnul.
Prestoze jsem byl spocenej a spinavej, tak prvni cesta vlakem byla prijemna. U ty sleeper II class jsou otevrena vsechny okna {i dvere] a jsou tam vetraky, takze prestoze je vedro, tak to tam fouka ze vsech stran a je tam prijemne. O tom, ze je to tak levny, ze clovek zaplati min nez za hotel a v ramci toho prespani ujede 800 kilometru a o tom, ze jsem tam zaplatil za mensi veceri 10 korun neni treba se vice rozepisovat. Jediny problem je, ze tam hrozi okradeni a to zcela realne.
Druhy den v poledne jsem dojel do Lucknowa, o kterem jsem si myslel, ze ma tak 500 tisic obyvatel {pak jsem zjistil, ze ma 2,2 milionu] a tam se zase potrvrdila jedna z vyjimek, ktera je v Indii a to, ze v mistech kde jsou turisti, tak je lepe. Hotel z neprilis pochopitelneho duvodu drahej, nikdo nic nevi, nikdo vam tam nerozumi. Docela me tam prekvapilo, ze za celou dobu, co jsem tam byl, tak jsem tam nepotkal jedineho belocha. Jinak mesto plny kravalu, prachu a smradu s aut.

Kdyz uz jsem tohle nakous, tak jednoznacne nejhorsi zkusenost co mam z indie je prave chozeni v centrech mest a po hlavnich silnicich. Tisice aut, vsechny naprosto nesmyslne troubeji, vsude rvou generatory, hraje hudba, lidi se prekrikujou a do toho samozrejmne prach a kour. Dvouhodinova "prochazka" centrem vetsiho mesta je stejne narocna, jak sichta u hlucneho pasu v tovarne. Jeste se k tomu vratim.

V Lucknowe jsem mel v planu si ulozit velky batoh s potrebama do hor do uschovny a pokracovat s malym batuzkem, coz jsem taky ucinil.
Z Lucknowa jsem jel do Varanasi. Tam jsem si prohledl vsechno zajimave, ale celkem nic mimoradneho me tam nepotkalo. Jenom jsem podrobne prozkoumal kvalitu vody v Ganze a dospel jsem k nazoru, ze humus je to sice slusnej, ale dokazu si predstavit situaci, ze nez jit spat spocenej, tak tam bez hlavy vlezu. Jinak prochazet se kolem tech Ghatu je zajimave, ovsem je to na strane, kde prazi slunce a to v kombinaci s vlhkem je temer nesnesitelne.
Z Varanasi jsem pokracoval do Kalkaty. Jeden z duvodu, proc jsem se tam chtel podivat bylo to, ze jsem se chtel svezt chodici riksou. V Indii obcas opravdu vidite drsne veci {i kdyz mnohem mene casteji nez by se mohlo zdat po precteni jiste knizky napsane jistou pracovnici Ceskeho rozhlasu - prestavam chapat vubec smysl te knizky, protoze je v podstate protiIndicka] a riksaci patri mezi ne. A pouze v Kalkate jsou prave ti chodici, coz je zalezitost stredoveku.
Ono na prvni pohled neni videt, jak spatne na tom jsou {zdaleka ne jenom ti riksaci]. Clovek si to uvedomi az v situaci, ze si nasobne overi, ze jejich prijem je skutecne 50 az 100 korun za den prace, kde skutecne drou a uveri tomu.
O tom uz psali jini, ale kdyz vidim ten smrad a kraval v tech ulicich, kde clovek skoro potrebuje rousku, tak kdyz si uvedomim, ze ten riksak v tom podava sportovni vykony, na stejne ulici spi a jeste ho tam vsichni nesnaseji a opovrhuji jim {ja uz jsem se taky nekolikrat rozzuril, kdyz nebyl schopen pochopit, kdyz jsem mu v peti jazycich snazil rict, ze potrebuju do centra, kam jeli uplne vsichni], tak nechapu, ze vubec dokazou zit a jeste mit docela dobrou naladu.
Docela drsnej zazitek jsem mel v tomto smeru v Lucknowe. Rekl jsem takovymu dedovi {teda on to deda asi nebyl, ono mu klidne mohlo byt tricet a vypadal na sedesat], at mne odveze na nadrazi. Vedel jsem uz presnou cenu, kolik plateji mistni a nechtelo se mne platit vic, tak jsem zaplatil 8 korun za 5 kilometru jizdy, ktera trvala asi 30 minut v tom strasnym chaosu. Kdyz jsme dojeli na nadrazi, tak jsem mu samozrejmne dal jeste nejaky drobny navic.
Tenhle clovek nepatril k tem vychcanym hotelovo-nadraznim riksakum a tak nejenze nic navic nechtel, ale ani nepocital, ze mu nekdo neco da, takze kdyz jsem mu dal tu dalsi petikorunu, tak tomu nejdrive neveril a pak mne zacal dekovat a koukal se na me vylozene vdecnyma a soucasne nestastnyma ocima. A neocekaval, ze mu jeste neco dam, proste mel akorat velkou radost. Mozna ta petikoruna navic pro neho znamenala, ze se po mesici umeje a nebo, ze bude veceret neco jineho nez zbytky z restauraci.
Mel jsem v tu chvili chut si vybrat svuj dobry skutek, vytahnout 500 rupiovou bankovku - 190 korun, pravdepodobne nikdy nedrzel v ruce, strcit mu ji do ruky a utect. Misto toho jsem akorat utekl. Ale ten vyraz v jeho ocich do konce zivota nezapomenu. Az si pojedu do Lucknowa pro ten batoh, tak ho tam treba potkam a udelam mu nejaky poradny kseft. Napriklad okruzni jizdu po dvoumilonovem meste v kterem je v podstate jedina velka vystavnejsi budova. V kteremkoliv Ceskem okresnim meste jich je vzdy nekolik - to dostatecne hovori o ekonomicke propasti.
Ve Varanasi jsem si koupil listek do Kalkaty v pokladne urcene pro cizince - velmi prijemna vec a nasedl jsem do vlaku do kupe, kde byli jeste tri Spanele. To bylo sice celkem prijemne, ale nakonec se vyhoda obratila v nevyhodu. Kdyz tam byli tri dalsi lide, tak jsem nepovazoval za nutne nez pujdu spat se nejak zvlast starat o svuj batoh {mit ho privazany a zamceny] a jenom jsem ho laxne pohodil na lehatko a v klidu se chodil koukat z okna apod.
Opak byl ale pravdou, protoze zlodeje prave prilakalo to, ze v celem vlaku bylo pouze jedno kupe v kterem byli belosi a samozrejmne si vybrali prave toto kupe a logicky vzali to, co bylo nejjednodussi {ja jsem mel uz jenom maly batuzek a ostatni meli krosny].
Nejdrive jsem tomu nechtel uverit a tak jsem to tam hledal, jestli to nekdo nehodil pod sedadlo apod., pak jsem s policajtama prosel kus vlaku a v prvni stanici se koukal, jestli nekdo neco podezreleho nenese, ale to bylo uz jenom z pocitu povinnosti. Doneslo se ke mne, ze mne pojistovna mozna i kus zaplati.
V Kalkate jsem nejdrive nechal sepsat papir ohledne batohu a pak s pruvodcem LP ze second handu v ruce {jedine, co mne zbylo z batohu, protoze v okamziku kradeze jsem jej zrovna lustil] prejel trajektem do centra mesta. Ubytoval jsem se prvni noc v drazsim hotelu, zasel na nejlevnejsi internet v zivote {3,80 koruny na hodinu] na trzisti a zacal se shanet po levnejsim ubytovani, novem batohu a hlavne jeho obsahu.
V Kalkate jsem byl celkem tri dny. Je to dost zajimave mesto, akorat jsem tam porad nikde nevidel ty tisice beznohejch lidi, kteri se tam udejne povaluji v odpadcich. Na okrajich Kalkaty jsou nektere ctvrti docela drsne, ale lidi tam chodeji relativne upraveny a cisti. A odpadky tam taky obcas uklizeji. Akorat je docela sila, ze obcas to nahrnou na pachnouci hromadu uprostred namesti. Nejvetsi zazitek v tomto smeru jsem tam mel asi s tramvaji, ktera je tak 50 let stara a kdyz za sera jede svoji maximalni 20ti kilometrovo rychlosti po devastovanych kolejich, tak je to obrazek jak z hororovyho filmu.
Z Kalkaty jsem zamiril do Sunderbans, coz je unikatni mangrovnikova bazina s krokodilama a tygrama na hranici s Bangladesi. Nejdrive jsem chtel jet s cestovkou, ale pote co jsem zjistil, ze nemaji vhodne terminy apod., tak jsem usoudil, ze tam bude lepsi jet, jako temer vzdycky, bez cestovky. Cesta tam je docela narocna, protoze se musi nekolikrat presedat, nicmene jsem si alespon prohlidl Zapadni Bengalsko. Jestli jsem to spravne pochopil, tak tam ziji Bengalci - stejne jako ve vetsine Bangladese. O Bangladesi jsem mel predstavu, ze tam na rozloze byvaleho Ceskoslovenska zije 140 milionu lidi prevazne v bahne a na skladce a rodi se a umiraji jak zvirata. Po navsteve teto oblasti, ktera skoro urcite nebude nepodobna te na Bangladeske si to uz nemyslim. Nadherne upravena policka, mezi tim stromy, relativne ciste tune a sice chude, ale ciste bile domky se slamou na strese. Odpadku minimum, zebrajici dite zadne a mezi tim chodili lidi v krojich {byl jakysi festival].
Dalsi vec ktera me tam temer sokovala byla absence komaru. Mel jsem obavu, ze vystoupim z autobusu, tam se na mne nahrne mrak haveti a ja utecu do prvni hospody, kde pockam na prvni autobus nazpatek.
Nevecir a pres noc by to bez moskytiery byl docela problem, ale pres den tam clovek nenarazi na jedineho komara ani mouchu - z tohohle hlediska prijemnejc nez na Sumave. Tygra apod. jsem nevidel, protoze se mne podarilo dostat akorat do centra narodniho parku {nepodarilo se mne sehnat za rozumnych podminek lod], ale presto jsem tam videl mnoho zajimaveho. Beztak uz tedka planuju, ze se tam podivam z Bangladesske strany, kde je jednak mene restriktivnich opatreni a jednak 60% mangrovnikove pralesa a nejvetsi baziny tohoto typu na svete lezi prave na Bangladeske strane.
Po trech dnech jsem se vratil zpet do Kalkaty a tam si hned koupil listek na nocni vlak do Puri. Bylo to sice s komplikacema a jel jsem mnohem drazsi tridou s klimatizaci, ale taky to bylo zajimave. Jela tam na dovolenou stredni a vyssi Indicka trida a bylo tam zajimave, ze tam nastal presny opak, co byva v Indii zvykem. Vzdelani Inde dobre vedi, jak neskutecne cizince sere, kdyz musi 50krat denne odpovidat na otazku "how are you, where are you from, friend?" a tak radsi taktne mlci. Ja jsem byl v kupe s jednou takovou prijemnou rodinkou a vyjimecne jsem mel naladu s nima i konverzovat, ale oni radsi se mne skoro na nic neptali, protoze si prave mysleli, ze by mne to bylo neprijemne {coz v tomto pripade, vyjimecne, nebylo]. V sest rano jsem vystoupil z vlaku a pruvodci tam ode mne chtel uplatek misto doplatku jizdneho {mel jsem listek jenom do Bubaneshwaru] ve vysi 90% oficialni ceny tak dlouho az jsem mu rekl, ze na to chci potvrzeni. Tak musel hledat ty tarify a vypisovat formulare a do kapsy nedostal nic...........kdo chce moc nemiva nic.......
Tedka jsem uz treti den v Puri. Chodim se koupat do more a papam tady rybicky. Netusil jsem, ze mne to jeste nekdy bude bavit, ale je to docela dobry. Vlny jsou tady celkem velky a to je to nejdulezitejsi. Dneska jsem byl navstivit nedaleky temple v Konaraku. Je tady moznost se domluvit s rybari, ze s nima za smesnou cenu pojedu lov ryb a pri tom se vykoupu na sirem mori, tak toho chci vyuzit. Musi se sice brzo rano vstavat, ale nechci si to nechat ujit. Pry tak dvacet kilometru od brehu. A pak je moznost si u nej koupit naprosto cerstvou rybicku, zajit do prvni restaurace a tam si ji nechat opect.
Uz to chci konecne dopsat, tak se jeste vratim k tomu kravalu.

V Puri jsou v podstate dve strediska: jedno pro Indy a druhe pro Zapadaky. V tom pro Indy je dost tezke se ubytovat, protoze jednak tam hotely nemivaji licence pro ubytovavani cizincu a jednak tam tito nejsou ani prilis vitani. Nejdrive jsem za tim hledal najakou pseudorasisticky vylev, ale pak mne bylo vysvetleno, proc tomu tak je.
Indum totiz kraval nejenomze nevadi, ale oni jej VYHLEDAVAJI. A opravdu to Indicke letovisko pripomina spise hlavni tridu nekde v Kalkate. Dokazu jeste pochopit, ze nekdo vyhleda pro dovolenou a odpocinek misto, kde je nocni zivot a zabava, ale to, ze si nekdo zamerne pronajme pokoj s vyhledem na silnici, proti ktere je Legerovka tiche zatisi a kde mu huci generator 2 metry od okna, to proste nedokazu pochopit. To je proti prirode. Vysvetluje to ale, ze miliony lidi dokazi prezivat v takovych podminkach 24 hodin denne.
Ja bydlim v tom "prozapadnim" stredisku a je to tady uplne o necem jinem. Blbeckove tady sice taky zcela nesmyslne troubeji, ale je jich desetkrat min a hlavne bydlim v na strese jednoho vyssiho hotelu s nadhernym vyhledem. Puvodne jsem tady chtel byt 2 az 3 dny, ted to vypada na 4 az 5 dni.

Jeste k mym planum: V Orise se jeste podivam na pul dne do Bubaneshwaru a pak zamirim do centra Indie, kde bych se chtel jednak podivat na venkov a pripadne juknout do nejakeho NP se slony. Potom si pojedu vyzvednout velky batoh do Lucknowa a maly s nepotrebnyma vecma necham v jine uschovne nekde severne od Delhi. Potom chci jet na nejakych necelych deset dni do Uttaranchalu {bud k pramenum Gangy a nebo si jit "sahnout" na Kamet nebo Nanda Devi.
Potom pojedu do Delhi, kde chci stravit tak 5 dni a mimo jine se tam podivat do do nejake velke slumove oblasti {narozdil od Jizni Ameriky je to zde mozne] a presvedcit se, jak je to tedy s tema hruzama o kterych jsem cetl.